Socha sv. Jana Nepomuckého se na Konopišti ocitla zásluhou arcivévody Františka Ferdinanda. Jeho sběratelská aktivita byla obrovská a zcela jistě před rokem 1908 (ze kterého pochází první datovaná fotografie) nechal opravenou sochu umístit na hrázi Konopišťského rybníka.

Benešovští pamětníci si vzpomenou, že socha stávala u velkého přepadu rybníka, nedaleko můstku u silnice z Konopiště do Václavic.

Autor díla je neznámý, stejně tak podrobnější historie sochy. Pouze víme, že si sochu nechal na zámek Konopiště dopravit František Ferdinand d’Este. Ostatně stejně tak tomu bylo s mnoha dalšími uměleckými díly. Podle jediné dohledané fotografie ze sborníku o parcích Rakousko-Uherska od dendrologa Camillo Schneidera z roku 1908 (Park Jeho císařské a královské Výsosti nejjasnějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského/Este na Konopišti v Čechách – mimochodem tato publikace je stále u nás k mání), stávala socha u Konopišťského rybníka. Jak vidíme na historickém snímku, světec měl levou ruku pokrčenou k hrudi, ale nedržel kříž, který je většinou pro sochy Jana Nepomuckého typický. V pravé ruce, volně svěšené podél těla, držel palmovou ratolest. Nad hlavou s kratším plnovousem měl svatozář s pěti šesticípými hvězdami. Svatozář pravděpodobně nebyla původní, protože nesedí její upevnění k původním zbytkům drátů v krku světce.

********************************************************************************

Nesčetné sochy a obrazy světce obměňují většinou typ, který vytvořil roku 1683 pro pražský Kamenný most Jan Brokoff.

Poznáme jej snadno na první pohled: kněz v rochetě a biretem s pěti hvězdami kolem hlavy, držící v náručí krucifix (viz fotografie sochy z Vizovic) a případně ještě palmu. Ta je symbolem vítězství, pět hvězd zase připomíná legendu, podle níž našli rybáři ve Vltavě jeho mrtvé tělo. Hvězdy symbolizují i pět ran Kristových a pět liter slova TACUI (mlčel jsem), které společně s prstem před ústy připomíná zachování zpovědního tajemství. Sv. Jan Nepomucký je jediným světcem vedle Panny Marie, jehož svatost je naznačena hvězdami. Dále se můžeme setkat i s dalšími atributy, jako je jazyk (zachován v lebce neporušený, nové výzkumy však ukazují že se jedná o mozkovou tkáň), staroboleslavské paladium (podle barokní legendy putoval světec do Staré Boleslavi), most, kotva či chuďas, kterému udílí světec almužnu.

********************************************************************************

V průběhu 70. let bohužel neznámý vandal vandal zanechal na soše tragické stopy – světci urazil hlavu, obě ruce a také ji připravil o atributy (hvězdy, ratolest…). Poničení sochy se nikdy nevyšetřilo, zřejmě to tehdy vládnoucím komunistům dokonce udělalo radost… Torzo bylo přesunuto na nádvoří zámku mezi poškozené architektonické články a čekalo na lepší časy…

Figura se dochovala v katastrofálním stavu, šlo více méně jen o kanovnické šaty. Celý povrch sochy byl erodovaný, detaily částečně smyl zub času… Dílo bylo pokryto mechy, s povrchem plným nečistot. Kromě hlavy a rukou chyběly na několika místech další menší části. Smutný pohled na torzo nás vedl k iniciativě nechat sochu restaurovat a navrátit ji do Konopiště.

Šťastným propojením s Národním památkovým ústavem, s velkou zásluhou paní kastelánky mgr. Sedláčkové, pí. Bc. Hladíkové z NPÚ a Univerzity Pardubice, Fakulty restaurování, se podařilo zařadit restaurování sochy sv. Jana Nepomuckého do plánu studentských prací. Úkolu se zhostil vynikajícím způsobem pan Viktor Gallistl. Výsledek práce může každý posoudit při návštěvě Konopiště. Podívejme se v krátkosti na dlouhou světcovu pouť zpět do konopišťského podzámčí.

Nastal den „D“ – 25. července 2017, torzo sochy se vydává z Konopiště na svou pouť za restaurováním.

Socha byla uvázána, položena vodorovně na matrace a převezena do ateliéru, kde byla postavena za pomocí závěsného kladkostroje na otočný stojan.

 

Nejprve museli restaurátoři provést kompletní průzkum, aby bylo možné lépe určit, jakým způsobem dílo ošetřit a zpomalit jeho další degradaci.

Pomocí UV záření je možné rozpoznat rozsah biologického napadení, přítomnost historických tmelů a povrchových úprav. Také se provedly zkoušky nasákavosti na různých površích. Z torza, resp. z pravé ruky trčela zkorodovaná armatura z jakýchsi předchozích oprav. Šlo o tři zhruba půl centimetru silné dráty zapuštěné do tmelu v paži. Tato armatura a tmely ukazovaly na skutečnost, že socha již v minulosti byla opravována. Nastalo pátrání v historických záznamech a na starých fotografiích obdobných soch sv. Jana Nepomuckého –  byly hledány varianty, jak doplnit chybějících části sochy – zejména hlavu a ruce.

Restaurátor zkoušel různé postupy vyčištění povrchu sochy a jako nejúčinnější vyhodnotil metodu mikropískování. Byl to nejšetrnější způsob – při práci s bílým korundem f360 ze vzdálenosti zhruba 15 cm se podařilo zredukovat tmavé krusty bez narušení originálního povrchu. K zahubení biologického napadení se osvědčil přípravek Ajatin, po jehož aplikaci se mechy odstraňovaly mechanicky (špachtlí a kartáčky).

 

Před zhotovením plastických retuší a rekonstrukcí bylo třeba zjistit jaká směs kameniva a plniva bude pro dílo nejvhodnější. Byly proto provedeny zkoušky různých tmelů. Jako nejvhodnější směs pro doplnění menších částí sochy byla jako plnivo zvolena směs kameniv z lomů Ernstbrunn v Dolním Rakousku  a San Margarethen v Burgenlandu; jako pojivo byl vybrán Portlandský bílý cement Alborg a hydraulické vápno.

Restaurátor zkoumal odebrané vzorky a shledal jen zanedbatelný obsah vodorozpustných solí. Naopak na povrchu bylo zaznamenáno vysoké množství síranu vápenatého. V kombinaci s vodou a změnami teplot hrozilo odtržení sádrovce a jednotlivých zrn povrchu.

Po provedeném průzkumu bylo tedy rozhodnuto provést komplexní restaurátorský zásah – zrekonstruovat základní chybějící části a přiblížit podobu všech doplňků celkovému charakteru sochy – tedy barokizovat chybějící části. Za tím účelem bylo použito inspirace z řady barokních vyobrazení Jana Nepomuckého.

Hlava a ruce budou tedy zhotoveny z umělého kamene jako výdusky a připevněny pomocí čepů. Části pláště se nanesou špachtlí a barevně a strukturálně sjednotí s originálem. Praskliny a dutiny měly být vyplněny injektáží. Chybějící atributy navrhl a zhotovil autor z nerezové oceli a pozlatil je třívrstvým plátkovým zlatem.

Nejprve bylo třeba odstranit či redukovat povrchové nečistoty a krusty, aby nedocházelo k degradaci kamene pod těmito vrstvami kvůli zadržování vody.

Restaurátor také řešil problematiku podstavce – onen stávající, na kterém socha stála na hrázi rybníka, nevyhovoval z mnoha ohledů. Byl příliš mohutný k subtilní figuře světce, vysekán z odlišného kamene (jak strukturou, tak barevností) a celkově působil k soše velmi rušivě. Bylo proto rozhodnuto zhotovit nový podstavec, který se bude více hodit jak k soše, tak bude zapadat celkově do koncepce vedené na Konopišti. Nový podstavec měl být stejně jako doplňky vydusán ze stejného materiálu.

 

Čištění a snímání nevhodných tmelů

• Použití Ajatinu a mechanické čištění špachtlí a kartáčky, s omytím vodou
• Mikropískování k redukci tmavých krust
• Odstranění tmelů mikrobruskou a dlátem

 

Zpevnění povrchu a plastické retuše

• Socha byla proto lokálně zpevněna organokřemičitými konsolidačními přípravky pomocí injekční stříkačky s jehlou
• Před tmelením byly vytvořeny vzorky tmelů, následně byly použity drtě z rakouských vápenců z lomů Ernstbrunn a San Margarethen.

Zhotovení doplňků z umělého kamene

• Obě ruce a hlava byly nejprve namodelovány ze sochařské hlíny. Sochařská hlína se pak nanášela na kovové konstrukce do vrtaných otvorů na lomových plochách. Doplňky se pak ukotvily na čepech. Na modely ze sochařské hlíny byla zhotovena nejprve tzv. ztracená forma, do které se doplňky vylily směsí sádry a písku. Po vyjmutí z formy byla upravena struktura jejich povrchu, lokálně poodhalena zrna písku – tak aby více připomínala erodovaný povrch. Na tyto upravené odlitky se zhotovila silikonová forma, do které byly z umělého kamene vydusány finální doplňky.
• 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lepení a barevné retuše

• Doplňky byly nasazeny na nerezové čepy a bodově přilepeny dvousložkovou epoxidovou pryskyřicí, poté byly barevně zapojeny pigmenty akrylátovou disperzí.

 

 

 

 

Vyhotovení podstavce

• Původní podstavec byl nevyhovující a bylo rozhodnuto zhotovit podstavec nový.
• S přihlédnutím k celkové koncepci soch na Konopišti byl vybrán podstavec, který se vyskytuje v tomto areálu hojně. Stejně jako doplňky byl vydusán do silikonové formy ze směsi kameniva z rakouského lomu Ernstbrunn, pojivem byla směs bílého Portlandského cementu Alborg a hydraulického vápna.

Kovové atributy

• Palmová ratolest a svatozář s pěti pěticípými hvězdami byly vystřiženy a vytepány do měkkého plechu jako předlohy pro kováře, který je zhotovil do nerezové oceli. Následně byla kružba svatozáře natřena kovářskou černou, matnou barvou a hvězdy a palmová ratolest byly pozlaceny třívrstvým plátkovým zlatem. K soše byly atributy připevněny tmelem.

 

 

Za vynikající provedenou restaurátorskou práci a odborný výklad, jež jsem si se svolením tohoto autora dovolil výše využít, patří dík panu Viktoru Gallistlovi, samozřejmě s podporou NPÚ a Univerzity Pardubice, Fakulty restaurování v Litomyšli.

Tak tedy socha byla zrestaurována, nyní nastala otázka kam s ní? Původní umístění, trochu odlehlé a mimo pozemek ve správě NPÚ, nebylo vhodné. Volba nakonec padla na stráň u informačního centra, na křížení cest pod zámkem. Skvělé místo s výhledem na rybník.

Protože však nestačí jen dovézt zrestaurované dílo, řešily se práce na fundamentu, na kterém se bude socha instalovat. S naším drobným přispěním se podařilo sehnat rychlého a spolehlivého dodavatele, v daném případě přímo sponzora a dobrodince, společnost PROXIMA, jmenovitě pana ing. Radima Poustku. Práce proběhly opravdu bleskově, ještě 17.10.2018 bylo možno vidět vegetací pokrytou stráň u vody, pak to šlo ale ráz na ráz. 18. října jáma v zemi, o den později betonáž fundamentu s jeho definitivním začištěním v pondělí 22.10.2018.

 

 

 

 

 

 

 

Takže 23. října – po drobných terénních úpravách – vše připraveno k instalaci.

 

 

 

No, a 7.listopadu dopoledne se sv. Jan Nepomucký konečně na Konopiště navrátil. A moc mu to sluší. Děkujeme ještě jednou všem, kdo se na této akci podíleli a zároveň si dovoluji vyslovit přání, aby sochu světce do budoucna ohrožovaly jen a pouze povětrnostní vlivy.