Velká obora je rozlohou 119 hektarů největším oddělením parku v Konopišti, běžnému návštěvníkovi však tato poněkud odlehlejší část parku zůstává pohříchu mnohdy neznámá. Její rozsáhlá západní část se totiž nachází za plotem chráněné bažantnice a návštěva Horní, Dolní či Zadní kontraleče nebo Studentské paseky je možná jen po dohodě s Lesním závodem Konopiště resp. mimo chovnou a lovnou sezónu.

Na jihozápadním cípu této části parku se nachází kamenný pomníček, připomínající popravu devíti amerických letců. Nechal ji provést v noci z 19. na 20.4.1945 velitel cvičiště SS, který na Konopišti sídlil.

V sousedním parčíku se dnes nachází penzion a muzeum motocyklů, následuje velké parkoviště a dřevěná stavba restaurace „Nová myslivna“. Jde o zajímavou stavbu z konce 60. let, která – coby součást československé expozice na mezinárodní výstavě – nalezla nakonec své umíštění na Konopišti.

Velké parkoviště bylo vybudováno v roce 1974. Původně zde bývala louka a říkávalo se zde Na Zelence. Loukou protékal potok a bývalo zde velmi vlhko. Jdeme-li ještě hlouběji do historie, nalezneme záznam z roku 1604, který na tomto místě uvádí rybník, zvaný Valcha.

 

 

 

Cesta severním směrem nás vede kolem střelnice s uměle navršeným valem, záhy dorazíme na rozcestí s velkým dubem letním. Zde můžeme odbočit doleva podél potoka nebo se vydáme vpravo stoupáním po krásné tzv. Maxově cestě (Maxweg).

Levá varianta nás zavede po upravené stezce ke Konopišťskému potoku, pokračujeme po jeho pravém břehu, mineme přitom zbytky konstrukcí mostků, které spojovaly tuto část parku s nyní uzavřenou bažantnicí, a dorazíme k rybníčku Zájezek. Zde si u vodního přepadu povšimneme pískovcových Božích muk.

Nad Zájezkem stoupá lesní cesta, nejprve vedoucí po vrstevnici,  prudčeji kaštanovou alejí k Želetince. Krásná je v každé roční době, obzvláště zjara, když jsou kaštany v květu.

Želetince se blíže věnujeme v povídání „Z historie konopišťského panství“, kde nalezneme poznámky k její historii. V této bývalé budově lesní správy sídlí dnes ředitelství Lesního závodu Konopiště. Okolí budovy je parkově upraveno, zajímavá je mramorová deska s přehledem odstřelu lovné i škodné zvěře na Konopišti v období 1887-1913.

Zpátky od Želetinky se tedy vydáme Maxovou cestou, širokou asfaltkou, která prochází zajímavými lesními partiemi a byla pojmenována po Maximiliánovi, synovi arcivévody Františka Ferdinanda.

Jak zmíněno, velká (témeř poloviční) část Velké obory na západ od protékajícího Konopišťského potoka je pro veřejnost uzavřena a slouží jako bažantnice a honitby. Pokud se tedy návštěvník po dohodě s lesáky na tato místa dostane, zmiňme alespoň několik orientačních bodů. Lesní cesta, odbočující na pomníčkem amerických letců ze silnice na Václavice vpravo, nás zavede po pětistech metrech k nevelkému Obornímu rybníku. Právě na louce u této křižovatky (zřejmě na snímku vpravo poblíž stromů u cesty) stávala socha Bílého jelena. Dal ji sem umístit arcivévoda František Ferdinand a přečkala do konce druhé světové války, kdy ji pravděpodobně zničili ruští vojáci. (snímek pochází z období První republiky).

 

 

 

 

 

 

 

Z křižovatky na fotografii lze pokračovat rovně podél Konopišťského potoka přes Studentskou paseku až k uzavřené bažantnici u Žabovřesk. Raději se vydáme vlevo do kopce na okružní cestu, vedoucí Horní, Zadní a Dolní kontralečí. V dnešním terénu jen stěží nalezneme stopy bývalých staveb z doby následníka trůnu…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Například bývalá střelnice na holuby, úhledná dřevěná stavba s technickým zázemím, stávala nedaleko Studentské paseky u kraje lesa nedaleko Žabovřesk, první vesničky severním směrem od Konopiště. Střelnici tvořily dvě dřevěné pergoly s výhledem na střelce a vlastní prostor střelby, oddělený bílými plůtky. Pergoly sloužily k odpočinku střelců a jejich doprovodu, na fotografiích ze střelnice lze spatřit také manželku Františka Ferdinanda a jeho děti. Střelecký prostor se nacházel směrem k Žabovřeskům. Po arcivévodově smrti střelnice chátrala, nepřežila období První republiky… V místě dnešní bažantnice bychom ji už hledali marně.

 

Pokračujeme lesní cestou západním směrem, v místech, kde se (před Zadní kontralečí) cesta stáčí na jih, stávala kdysi další zajímavá parková „stavbička“ – tzv. Perníková chaloupka. Dřevěný domek sloužil na hraní arcivévodovým dětem. Chaloupka zmizela krátce po skončení Velké války a dnes jen stěží nacházíme zbytky okolní úpravy. Kameny, coby pozůstatek schodů či skalky, náznaky rybníčku na levé straně. No, stačí porovnat jeden historický a jeden současný snímek….