Názvem „Šiberna“ většina obyvatel Benešova označuje stejnojmennou myslivnu, nacházející se na mírném návrší konopišťského parku. Ve skutečnosti je oddělení parku Šiberna rozsáhlým krajinářským útvarem (66 ha), nacházejícím se po obou stranách promenádní cesty, která tradičně spojuje Benešov s Konopištěm. Promenádní cesta sloužívala jako spojnice mezi městem a zámkem poslednímu zámeckému pánu, arcivévodovi Františku Ferdinandovi (ostatní cestovali většinou po veřejné silnici Benešov-Václavice) a začínala v místech dnešní ulice Ke Stadionu. Během výstavby státní silnice Praha-Tábor byla však cesta zkrácena a také brána do parku se asi o sto metrů posunula… Bohužel impříchod pro pěší je dnes adrenalinovou záležitostí, spojenou s překonáním silnice I/3 (E55). Bránu už také nezdobí kovaná mříž, zbyly jen dva sloupy. Už po pár krocích se ale otvírá nádherná příroda anglického parku. Nyní nás čeká procházka v délce ca 1,1 km přímo k zámku, můžeme však také využít okružní stezky, která nám otevře neméně půvabné scenérie parku.

Půjdeme-li promenádní cestou, otevře se nám po pár krocích výhled na hájovnu Šiberna nad strmým svahem a loukou, na které můžeme často spatřit pasoucí se srny.

Promenádní cesta je poté proťata starou alejí lip, javorů a jírovců, pocházející ještě z vrtbovského období. Alej (nazývaná v literatuře také Alejí vzdechů) se již pomalu rozpadá, mnohé stromy jsou před zřícením nebo již značně poničené…

 

 

 

 

 

Asfaltová cesta mírně klesá k zámku a po obou stranách se nám otevírají pěkné výhledy na ostrůvky dřevin nebo solitéry uprostřed luk. Skupinka červenolistých buků ´Atropunicea´ se sice zubem času zmenšuje, nicméně tento hájek asi polovině cesty od státní silnice k zámku svou barevností jistě zaujme naši pozornost.

Naše kroky teď povedou kolem dřevěného altánu, který se v těchto místech objevil teprve po roce 2000, nemá historické opodstatnění a bohužel je spíše cílem nájezdů „bavící se“ mládeže a zdrojem nepořádku, než aby poskytoval přístřeší turistům. Naproti altánu (přes cestu) nalezneme nádherný exemplář smrku ajanského. Následuje předěl vysokého lesa se zajímavou skupinkou korkovníků amurských, pocházejících původně z východní Asie. To už ale po malém můstku dospějeme ke křižovatce pod zámkem – cestou jsme ještě měli možnost několika nádherných průhledů do parku, kde nás vždy svou barevností překvapí řada dřevin, pro dekorativní účely sem arcivévodou Františkem Ferdinandem zvláště vysazených.

Oddělení parku Šiberna není ovšem jen blízké okolí promenádní cesty tak, jak to zná většina návštěvníků parku. Z křižovatky pod zámkem se můžeme vydat po okružních stezkách kolem Šiberny a navštívit tak místa méně známá, leč neméně krásná. Vpravo (při pohledu na zámek) nás asfaltová cesta (tzv. Lobkovická) zavede do údolíčka, kterým prochází naučná „Lesní stezka Ferdinanda d´Este“. Kromě dendrologických zajímavostí této části parku si můžeme prohlédnout tzv. Celnici – kamenný most se třemi novogotickými oblouky. Dnes je sice v nepěkném stavu, ale na rekonstrukci se již začalo pracovat.

Severní část Šiberny ještě protíná stará tzv. vrtbovská alej lip malolistých. Je více než 600 metrů dlouhá a končí u malého rybníčku, kde navazuje na obvodovu naučnou stezku. zub času na aleji pracuje usilovně, každou chvilku něktetrá z nich nevydrží nápor větru nebo dřevokazných hub…

Jižní část oddělení Šiberna má svou dominantu ve stejnojmenné hájovně na půvabném návrší nad promenádní cestou (obrázek výše).

Kousek nad hájovnou je poněkud tajemná část parku, bývalá klasicistní zahrada z doby Vrtbů. Nejvyšší místo parku je upraveno spirálovitými terasami, které tvoří dvě mohyly, každá o průměru přes 30 metrů. V minulosti to dávalo zajímavou kompozici s paprskovitě vybíhajícími průseky a sochami na zděných podstavcích. Tento prvek parkové architektury vzal za své během vzniku anglického parku, sochy se stěhovaly (dnes jsou u zámku) a v podrostu tak nalezneme pouze zbytky podstavců.