I. oddělení konopišťského parku se jmenuje „U Zámku“ (Schloβpark), má rozlohu 19 ha a zahrnuje blízké okolí zámku – vlastní zámecký vrch a přilehlé severní stráně, klesající až k silnici Benešov-Konopiště-Václavice (č.10614).

Většina návštěvníků Konopiště do tohoto oddělení parku přichází po cestě z parkoviště, ať už hlavního nebo menšího parkoviště u rybníka. Pro nenáročnou procházku oddělením parku „U Zámku“ můžeme zvolit například následující pohodlnou trasu v délce ca 1,5 km. Samozřejmě budeme odbočovat podle chuti a počasí na obě strany tak, abychom si užili níže popsaných architektonických i přírodních krás.

 

První významnější budovou, na kterou narazíme, je restaurace Stará myslivna (čp. 2). V minulosti v těchto místech (a ještě dál směrem k Růžové zahradě) stávala vesnice Konopiště včetně hospodářských budov, které nechal arcivévoda František Ferdinand zbourat v souvislosti s rozsáhlými přestavbami. Zmizel lihovar i pivovar, také hostinec a další budovy.  Konkrétně lihovar (z roku 1840) byl roku 1894 přemístěn do Benešova a budova byla přestavěna pro účely poštovny a školy. V době Velké války sem byl umístěn vojenský lazaret (viz černobílý snímek), po II. světové válce zde bývaly byty, dnes významnou část budovy zabírá restaurace Stará myslivna, vyhlášená zvěřinovými specialitami.

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud po dobrém obědě vyrazíme dále po cestě k zámku, na pravé straně za restaurací Stará myslivna projdeme kolem skrovných zbytků parkové úpravy z časů arcivévody Františka Ferdinanda. Bohužel, pouze zbytků… Nyní je za několika stromy a trávníky asfaltová plocha menšího parkoviště. Na počátku 20. století zde však býval tzv. Dianin sad s rybníčkem (ten zůstal, zatímco socha Diany se přestěhovala blíže k zámku a stojí před muzeem sv. Jiří).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na hrázi Konopišťského rybníka narazíme na další dvě budovy, označené jako čp. 4 (první tři snímky ukazují proměnu této budovy v běhu času)  a čp. 5. V domku čp. 4 kdysi bydlíval mj. porybný, nyní je domeček sídlem informačního centra. Druhý podélný domek pod hrází stojí v místech někdejší pily, dnes slouží k bydlení – jeho součástí je historicky unikátní vodní elektrárna z počátku 20. století. Více o minulosti budov v této části parku naleznete při popisu historie konopišťského panství v části o historické obci Konopiště.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Největším staveništěm v Konopišti je, a ještě nějakou dobu bude, rekonstrukce budovy čp. 3. Tento poměrně velký objekt je bohužel – díky neutěšené údržbě v 70.-90. letech v nepěkném stavu. Na rekonstrukci se však postupně pracuje. V budově bývaly kanceláře a ubytovací prostory, za II. světové války také velitelství vojenského cvičiště SS, pak ubytovna, ozdravovna, bufet, vinárna… V každém případě si dům zaslouží zásadní opravu a snad bude zase brzy Konopiště zdobit.

 

 

 

 

 

 

Vrátíme se ještě několik desítek metrů zpátky směrem k hlavnímu parkovišti – až do léta 2012 byl zámecký vrch pokryt hustým náletovým porostem, skrze který byl zámek sotva vidět. Zásluhou provozovatele restaurace Stará myslivna p. ing. Bochňáka byla v těchto místech na ploše jednoho hektaru vybudována obůrka pro stádečko vysoké zvěře a 12. září 2012 slavnostně předvedena veřejnosti. Obyvateli jsou zástupci několika druhů vysoké zvěře – daněk skvrnitý, jelen sika Dubowského a muflon. Ústřední postavou je všemi milovaný daněk Bohouš.

 

 

 

 

 

Od Konopišťského rybníka vystoupáme k zámku po prudké (dnes bohužel asfaltové) cestě kolem sousoší „Sedláci“ (pískovec, autor Michal Vitanovský), které připomíná zastřelené oběti nevolnického povstání v roce 1775. Sedm zastřelených sedláků je pohřbeno u kostela sv.Jakuba a Filipa na Chvojnu.

Vlevo za sousoším je vodorovný parter, kde býval tenisový kurt následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda. Dnes zde v létě bývá výstava dravých ptáků, snad tento prostor čeká zasádnější úprava. V rohu parteru je kamenný altánek s výhledem k rybníku. Původní stezka v sverním zámeckém svahu není dnes příliš patrná, přesto pozorný návštěvník záhy narazí na žulový pomníček s nápisem „Don 1908“ v místech, kde byli pohřbíváni zámečtí psi.

Stoupající cestu k zámku lemují čínské jalovce, tisy a rododendrony. Na úrovni sousoší Sedláků spojuje tuto stezku krátké schodiště s hlavní podzámeckou komunikací. Zatímco vrchní část schodište je značně poničená, níže nalezneme kašnu s plastikou maskarona a dvě plastiky lvů.

 

 

 

 

Již po pár krocích se nám naskytne krásný pohled na zámek, před nímž svými kmeny dominují dva letité stromy – cypřišek nootecký (na barevných fotografiích zcela vpravo) a dub letní ´Fatigiata´(skryt za cypřiškem).

 

 

 

 

Postoupíme-li ještě několik metrů vzhůru, máme možnost krátce odbočit na pravidelně upravený parter, který přiléhá k dnešnímu muzeu sv. Jiří. Je ohraničen balustrádou, na které kdysi stávaly pískovcové sošky čtyř putti. Bohužel po nájezdu nenechavců v 80. letech zůstaly podstavce balustrády prázdné…

V době před sto lety bývala dominantním artefaktem této terasy socha Rudolfa Habsburského (v životní, ba nadživotní velikosti), kterou věnovali následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi k jeho 50. narozeninám v prosinci 1913 členové vysoké rakousko-uherské šlechty. Šlo o věrnou kopii sochy zakladatele habsburské dynastie, jejíž originál je umístěn v kostele Hofkirche v Innsbrucku. Později se socha stěhovala, nyní terasu zdobí restaurovaná socha Diany (která sem byla zase přemístěna z bývalého tzv. Dianina sadu).

 

 

 

 

Zůstaňme ještě v zeleni na jižní straně zámku a podél budovy svatojiřského muzea postupme dále. Dříve než spletitými cestičkami zvolíme trasu nahoru k zámku nebo dolů strání nad Růžovou zahradou, po pravé ruce mineme 22 historických náhrobních kamenů, umístěných ve stěně zámecké terasy.

 

Jižní stráň mezi zámkem a Růžovou zahradou se vždy zjara vybarví – nejprve bíle, záplavou sněženek a bledulí (mezi kterými tu a tam probleskují žluté petrklíče a fialové krokusy), později se stráň zbarví světle modře květy ladoněk dvoulistých (Scilla bifolia L.).

 

 

 

 

Významným orientačním bodem oddělení „U Zámku“ je křižovatka cest pod zámkem, rámovaná na jedné straně Neptunovou fontánou, na straně druhé křířovou cestou bíle natřených kapliček s lurdskou jeskyní. Obě místa mají svou historii, kterou naleznete opět na záložkácho historii konopišťského panství.

 

 

 

 

 

 

My obrátíme svůj pohled k zámku, tyčícímu se na konci lipové aleje. Ta je nyní tvořena mladými stromky – původní lípy byly v listopadu 2008 z bezpečnostním i estetických důvodu pokáceny a později nahrazeny stromky mladými. Tím se návštěvníkům značně otevřel pohled na dominantu zámku.

 

 

 

 

 

Obě části parku podél aleje, stoupající k zámku, mají své zajímavosti. Pokud se pustíme po schodišti vpravo kolem sochy lvíčka, tolik oblíbené u malých dětí, po krátké cestičce dojdeme na východní parter „u medvědů“. Cestou narazíme na pár dendrologických zajímavostí. Parteru dominuje douglaska tisolistá, skutečnou raritou je buk lesní Rohanův, za kterým se musíme vydat ještě o něco vpravo na zámeckou louku a kerý patří mezi nejcennější stromy v konopišťském parku vůbec (viz též Dendrologické zajímavosti parku na Konopišti).

Konečně mezi dvěma sochami lvů vstoupíme na parter původně barokní zahrady východně od zámku. Větší trávníkové plochy tady mají symetrický tvar, uprostřed je v kruhu umístěno osm barokních soch Múz. Na tomto místě se nacházejí po přestěhování z oddělení parku Šiberna (po II. světové válce byly opraveny a přemístěny blíže k zámku).

 

 

Z terasy s Múzami můžeme shlédnout (vpravo) podzámeckou louku s několika krásnými stromy – je zde platan javorolistý, několik krásných buků a douglaska tisolistá. Jednou z možností, jak se vrátit na velké parkoviště pod zámkem je pak využít strmou cestu, která začíná napravo za výběhem pro medvědy a po cestě si prohlédnout zvířata v obůrce.

Ještě než tak někteří učiní, pozornost návštěvníků jistě upoutá výběh pro zámeckého medvěda. Tradice chovu medvědů na Konopišti je více než sto let stará, z podzámčí se medvědi postupně přestěhovali až do upraveného hradního příkopu. Dnes je zde doma medvěd Jiří (medvěd ušatý – Ursus thibetanus), do budoucna svítá naděje na rozšíření výběhu i samotného chovu.

 

 

 

 

 

Zůstaneme-li ještě u východní (a největší) zámecké věže, naši pozornost po zásluze upoutá nádherná barokní brána od významného českého architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Bránu zdobí z jedné strany (při příchodu lipovou alejí) sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna, z obrácené strany obraz sv. Jiří, oblíbeného světce arcivévody Františka Ferdinanda.

 

 

 

 

 

S Kaňkovou bránou za zády můžeme nyní sestoupit po úzkém a příkrém kamenném schodišti do parteru s altánkem. Zvláště krásně je tady v květnu, kdy zde kvetou dvě magnolie (šácholan Soulangeův), nedaleko altánku pak upoutá exemplář jinanu dvojlaločného.  Dnešní architekturu této malé části parku dotváří (bohužel v něpekném stavu uchovaná) kruhová kašna a socha římského boha městské brány se dvěma obličeji – mladíka a strarce, zvaného Ianus. Proměny tohoto parteru v čase ukazují fotografie.

 

 

 

 

 

 

 

 

K dokončení úplné prohlídky tohoto oddělení parku ještě krátce navštívíme severní stranu zámku. Mohutný suchý příkop chránil kdysi středověký hrad ze všech stran, dnes je tento fortifikační prvek k vidění jen na jedné straně zámku – pod okny zámecké zbrojnice či knihovny. Na druhé – jižní straně byl příkop již před více než dvěma sty lety zasypán a na jeho místě vznikly terasy se zahradami.

Po hraně severního hradního příkopu vede stezka, lemovaná alejí lip malolistých. Pokud stoupáme od zámecké západní brány vzhůru k medvědáriu, po naší levé ruce se svažuje prudká stráň nad obůrkou. Pod valem stojí jako dekorace stará, přes 4 metry vysoká brána. V nejvyšším bodě stezky nalezneme skupinu barokních soch. Pocházejí z modenského dědictví arcivévody Františka Ferdinanda a znázorňují antické bohy v pořadí – Arés, Zeus, Hermes, Pallas Athéna a Afrodíté. Naproti nim je soška bůžka lásky Erota.